Obecní dům
Motto: Čistá secese v obležení cizinců.
Obecní dům se nachází na adrese:
Praha 1, Náměstí Republiky 5. Je to jedna z nejznámějších pražských secesních staveb.
Historie
Obecní dům se nachází na počátku takzvané Královské cesty. Původně zde stál Králův dvůr, který nechal vybudovat Václav IV kolem roku 1380. Kromě paláce zahrnoval i domy pro dvořany, lázně, lvinec a zahradu. Po Vládě Václava IV. zde sídlil jeho bratr Zikmund a další panovníci, Jiří z Poděbrad a Vladislav Jagellonský, který ze Starého Města Pražského přesídlil zpět na Pražský hrad. Z královského paláce vycházely korunovační průvody českých králů. Habsburkové, kteří usedli na český trůn r. 1526 již o Králův dvůr zájem neměli. Opuštěné královské sídlo zakoupil r. 1631 kardinál Arnošt Harrach a zřídil zde arcibiskupský seminář. Roku 1776 byl seminář přemístěn do Klementina a Králův dvůr připadl vojsku, které zde nechalo zřídit kasárna.
Myšlenka vybudování Obecního domu vznikla z potřeby vybudování střediska českého národního a společenského života, jako protiváha Německého domu (dnešní Slovanský dům). Obecní dům byl po zdlouhavé architektonické soutěži postaven roku 1905-1912 podle plánů architekta Antonína Balšánka a Osvalda Polívky. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších staveb pražské secese, která však byla zpočátku přijímána s rozpaky a kritizována. Již v době svého vzniku byl některými architekty považován tento sloh za zastaralý.
S odstupem času je však zřejmé, že se jedná o výjimečné spojení výtvarných stylů konce 19. a začátku 20. století. Umělecký ráz stavby umocňuje mimořádná výzdoba, na které se podíleli malíři Mikuláš Aleš, Max Švabinský, František Ženíšek, Ladislav Šaloun, Alfons Mucha, Jan Preisler a Václav Jansa a ze sochařů je nutno zmínit alespoň Josefa Mařatku a Václava Myslbeka.
Obecní dům prošel několika dílčími rekonstrukcemi, poslední proběhla v roce 1994 – 1997.
Naše dojmy
Odpolední káva na konci srpna. Venku je slunečný den unaveného léta. Je příjemné teplo. Většina hostů dala přednost posezení na zahrádce. Vcházíme impozantním vchodem do Obecního domu, vchod do kavárny je hned vlevo. Stylově jednotné, typické vnitřní vybavení je v secesním stylu, včetně kaskádovité fontány v průčelí sálu. Zdi jsou pokryty dřevěnými obklady s intarziemi. Mohutné secesní lustry s broušenými přívěsky a odpovídající doladění všech vnitřních detailů, to vše přispívá k navození kavárenské atmosféry z počátku 20. století.
Vítaným doplňkem společenského prostředí je kavárenský orchestr se swingovým repertoárem, který svou produkci zahajuje přesně v 16.00 hod.
Předložené menu obsahuje širokou nabídku různých typů snídaní, od České, přes Francouzskou, Anglickou, Mléčnou, případně i Vydatnou. Dále je k dispozici široká nabídka studené kuchyně, včetně zeleninových pokrmů, salátů a omelet.
Nabídka kávy zahrnuje nejen základních typy, ale i další speciální varianty - Bombardino a kávu Mexickou. Nabízená vína jsou moravská, italská, australská a chilská. Pokud je hlad větší, je k dispozici i speciální denní nabídka.
Objednáváme si espresso. Káva je ve stylových hrníčcích asymetrického tvaru s logem Obecního domu. Na alpakovém podnosu je kromě kávy malá sklenička s vodou a konvička s mlékem. Zákusky jsou nabízeny z pojízdného vozíku krytého skleněným poklopem, takže je možné si je pohodlně prohlédnout. Vybíráme si čokoládový dort, opět s logem Obecního domu a oříškový dort. Oba jsou vynikající. Okolní prostor působí velmi rozlehlým dojmem, návštěvník má trochu pocit, že se v něm ztrácí. Obsluha je lenivější a méně všímavá. Ani ustrojení obsluhujícího personálu není tak perfektní a bezchybné, jak bychom očekávaly.
I když je umělecká hodnota interiéru Obecního domu neoddiskutovatelná, necítíme se zde útulně. Kavárna je orientovaná hlavně na zahraniční klientelu, slyšíme kolem sebe angličtinu, španělštinu, italštinu a francouzštinu. Každou chvíli cvakne fotoaparát.
Závěrem - výjimečný interiér, dobrá káva, obsluha má však rezervy.
