Café Imperial
Motto: Směs slohů vytváří harmonii
Café Imperial sídlí v přízemí Hotelu Imperial na adrese:
Praha 1, Na Poříčí 1072/15.
Historie
Hotel, v němž sídlí Café Imperial byl vystaven na místě, kde původně stával zájezdní hostinec U černého orla, který byl zbourán během asanace Prahy. Parcelu koupili hoteliéři bratři Kolářové, kterým předtím pařil hotel Paříž.Hotel Imperial byl vystaven v letech 1913-1914 podle plánů architekta Jaroslava Benedikta.Keramické obklady byly vytvořeny podle plánů Jana Beneše, interiér je doplněnplastikami Josefa Drahoňovského. Vzhledem k tomu, že se za druhé světové války stal oblíbeným místem německých vojáků,čeští hosté se mu v tomto období vyhýbali. Po znárodnění v roce 1948 se z Hotelu Imperial stal hotel ROH, takže zůstal běžným návštěvníkům Prahy nepřístupný.
V roce 2005-2007 prošel hotel důkladnou rekonstrukcí a tuto svou podobu si zachoval dodnes.
Kavárna Hotelu Imperial se nemůže pochlubit návštěvami slavných osobností prvnírepubliky jako například Café Louvre či Slavie. Je známo, že sem občas zašel spisovatelFranz Kafka, který však spíše zamířil do kavárny Arco v Hybernské ulici, kde se scházeli německy mluvící spisovatelé a intelektuálové žijící v Praze. Chodíval sem Leoš Janáček, v hotelu se ubytoval spisovatel Ilja Erenburg při svém pobytu v Praze. Kavárna Café Imperial patřila od svého otevření v roce 1914 mezi vyhledávané podniky v Praze. Stavba je ve stylu art deco s kubistickými a secesními prvky. V její výzdobě se promítal odraz doby, ve které byla vybudována. Byla to doba, kdy se objevily vykopávky v Egyptě, Mezopotámii a Řecku. Z Prahy jezdil pravidelně Orient Express a hotel byl výhodně situován poblíž dvou hlavních pražských nádraží.
V roce 1979 byla stavba vyhlášena národní kulturní památkou.
Naše dojmy
Na odpolední kávu do kavárny Café Imperial jsme se vydaly bez předchozí rezervace.Ke vstupu do kavárny jsme použily rohový vchod, druhou možnost představuje vstup přes recepci Hotelu Imperial.Ihned po vstupu jsme byly osloveny slečnou u rezervačního pultíku, která se nás na rezervaci dotázala. Měly jsme štěstí, bylo ještě volno.
Kavárna je tvořena dvěma obdélníkovými místnostmi, které na sebe kolmo navazují tak, že je maximálně využito denní světlo, které proudí z obou sousedních ulic. Interiér kavárny na nás působil zcela zvláštním dojmem - dojmem z něčeho, co se naprosto vymyká běžnému typu interiéru, na který jsme zvyklé. V pestré směsici se zde prolínají nejrůznější slohy a designové inspirace. Toto bych si asi představila pod pojmem eklekticismus. V něm se dle definice použijí všechny prvky,které jsou „po ruce“, jsou však uspořádány podle určitého designerského záměru.
Kombinace ledově působících šedivých keramických obkladů stěn a mohutných podpěrných sloupů, v kontrastu s teplým dřevěným obkladem je vizuálně velmi působivá. Mozaikový strop uzavírá celkový dojem z prostoru kavárny. Efektně působí i vybavení toalet. Z reproduktoru hraje swingová hudba, nelze si nevšimnouthonosně vypadajících zlatých labutích krků jako vodovodních kohoutků. Kriticky by semohlo říct až kýčovitých, mě se však líbí a do stylu kavárny se hodí.
Měla jsem možnost navštívit tuto kavárnu ještě v době před její rekonstrukcí, za socialismu. Pamatuji si, že interiér mě už tehdy velmi zaujal. Všechny kachličky však byly pokryty šedožlutou vrstvou z usazeného cigaretového kouře a klasicky „po socialisticku“ vyspravované. Sem tam svítil i bílý kachlíček, jako náhrada za původní.Rekonstrukce interiéru se opravdu výjimečně podařila.
Pouze z názvu Café Imperial není zřejmé, že kromě posezení u kávy a dezertu je zde možno posnídat, poobědvat, či povečeřet. Tomu odpovídá i rozsah jídelního lístku.Nabídka dezertů a dortů je široká, nechybí ani zmrzliny a sorbety. Kávu si můžeme vybrat z velkého množství druhů, včetně kávy ledové. Vína jsou k dispozici česká, italská i francouzská. Potěšilo mě, že jsem v nabídce našla i svou oblíbenou Metaxu 7*.
Objednaly jsme si espresso lungo, pralinkový dortík a créme brulée. Espresso bylo doplněno alpakovým džbánkem vroucí vody a sklenkou chladné vody na zapití. Espresso nás svou chutí příliš neuchvátilo. Pralinkový dortík byl vynikající nejen na pohled, stejně i chutnal. Marcipánová poleva se přímo rozpouštěla na jazyku. Créme brulée byljemný, vynikající konzistence, s tenoučkou zkaramelizovanou krustičkou na povrchu.Obsluhující personál byl pozorný, ale s příslušnou mírou diskrétnosti a působil „jako ze škatulky“, jakoby si právě běloskvoucí naškrobené pracovní oblečení navlékl v šatně před několika minutami. Ceny nejsou nejnižší, ale vzhledem k celkové úrovni naprosto odpovídající. Celkový dojem z kavárny je velice příznivý.
Výjimečný interiér, perfektní obsluha i servis. Rády se sem vrátíme.
